DIDGERIDOO V JESKYNI 2017 - mezinárodní benefiční festival

Program festivalu DIDGERIDOO V JESKYNI · mezinárodní benefiční festivalO projektu festivalu v jeskyníchPartneři festivaluKontakty

Koncert v Koněpruské jeskyni nedaleko Berouna v Čechách byl vyjímečný tím, že vystoupení se odehrávalo na několika místech jeskyně, kterou návštěvníci společně s hráči celou procházeli. Pan Alexandr Komažko (vedoucí jeskyně) přivítal všechny zůčastněné před vstupem do jeskyně krátkým povídáním o historii a vývoji Koněpruských jeskyní v srdci Českého krasu.

Také během průchodu jeskyní podával zájemcům stručný výklad o specifikách jeskyních prostor, za čož mu patří velké organizační i návštěvnické díky. Začátek vystoupení postihla nemilá zpráva od Lukáše Pilnaje, který uvízl s Evou Žižkovskou asi 20 km za Prahou (porucha na autě). Bylo téměř odpískáno, ale naštěstí se ujal krizový plán pro Lukáše a Evu zajet. Díky jejich přátelům měli během hodiny dorazit a stihnout vystoupení na konci jeskyně - v akusticky přívětivé Mincovně. Tam kde jsme s přáteli přes den hráli pro návštěvníky a zkoušeli na podvečerní vystoupení. Život je změna a tak se celý koncert zrcadlově otočil. První hudební přivítání se konalo ve Staré chodbě, kde jsem měl tu čest uvést koněpruský koncert a zahrát první skladbu na didgeridoo. Poté jsme se všichni přesunuli do Proškova dómu, kde se odehrála první polovina jeskynního koncertu. S přáteli Mirou Hepilem (didgeridoo), Pavlem Hedrichem (alikvotní zpět, grumle), Mirou Vahalíkem (kytara, zpěv) a Marianem Vajčnerem (perkuse) jsme zahráli ustálené a tvar nabývající skladby: Prales-sní, Vjemová, Bizoni, Dechovní a Stojí Jano (australsko-valasšká variace), ve které si s námi zahrál Robert Rambousek (kytara, Deši). Poté nás točité schody vyvedly do Mincovny, poslední jeskynní prostory, ale Lukáš s Evou stále na cestě, bohužel bez signálu. Než se přemístili poslední návštěvníci do Mincovny, dali jsme dohromady Robertovy 2 skladby na kytaru za doprovodu teleskopického didgeridoo. Jedna klidnější, druhá tak divoká, že se o mě na chvíli pokoušela srdeční arytmie. Už se blížil konec, poslední skladba věnovaná Lukášovi a Evě a najdenou zázrak - Deši to zvládli za pět dvanáct a mířili si to zadem do Mincovny. Během pár minut počastovali polozmrzlé návštěvníky svými nádhernými skladbami na didgeridoo a barytonsaxofon, za kytarového doprovodu Roberta Rambouska. Návštěvníci i hráči pomalu zapoměli, že teplota osciluje kolem 7-8°C a během téměř půlhodinového vystoupení se zasnění pohupovali do rytmu nebo tulili ke svým drahým polovičkám. Celkem přes dvě hodiny v jeskyni, takže prozatimní časový rekord letošní koncertní pouti. Všem návštěvníkům i hráčům patří srdečné díky za výdrž a podporu této koněpruské akce. Než jsme zabalili, rozvezli se do okolí, netopýři už létali na hlavami a měsíc se pohupoval za mraky, přinášející očistný noční déšť.
Zdeněk Vilímek, 17.6.2011


DŮLEŽITÉ INFORMACE PŘED FESTIVALEMPoklidné vánoce v kruhu blízkých, zdraví a sílu do nového k-roku 2013 | Rekapitulace letošního 2.ročníku DIDGERIDOO V JESKYNI 2012 |

Koncert v Koněpruské jeskyni nedaleko Berouna v Čechách byl vyjímečný tím, že vystoupení se odehrávalo na několika místech jeskyně, kterou návštěvníci společně s hráči celou procházeli. Pan Alexandr Komažko (vedoucí jeskyně) přivítal všechny zůčastněné před vstupem do jeskyně krátkým povídáním o historii a vývoji Koněpruských jeskyní v srdci Českého krasu.

Také během průchodu jeskyní podával zájemcům stručný výklad o specifikách jeskyních prostor, za čož mu patří velké organizační i návštěvnické díky. Začátek vystoupení postihla nemilá zpráva od Lukáše Pilnaje, který uvízl s Evou Žižkovskou asi 20 km za Prahou (porucha na autě). Bylo téměř odpískáno, ale naštěstí se ujal krizový plán pro Lukáše a Evu zajet. Díky jejich přátelům měli během hodiny dorazit a stihnout vystoupení na konci jeskyně - v akusticky přívětivé Mincovně. Tam kde jsme s přáteli přes den hráli pro návštěvníky a zkoušeli na podvečerní vystoupení. Život je změna a tak se celý koncert zrcadlově otočil. První hudební přivítání se konalo ve Staré chodbě, kde jsem měl tu čest uvést koněpruský koncert a zahrát první skladbu na didgeridoo. Poté jsme se všichni přesunuli do Proškova dómu, kde se odehrála první polovina jeskynního koncertu. S přáteli Mirou Hepilem (didgeridoo), Pavlem Hedrichem (alikvotní zpět, grumle), Mirou Vahalíkem (kytara, zpěv) a Marianem Vajčnerem (perkuse) jsme zahráli ustálené a tvar nabývající skladby: Prales-sní, Vjemová, Bizoni, Dechovní a Stojí Jano (australsko-valasšká variace), ve které si s námi zahrál Robert Rambousek (kytara, Deši). Poté nás točité schody vyvedly do Mincovny, poslední jeskynní prostory, ale Lukáš s Evou stále na cestě, bohužel bez signálu. Než se přemístili poslední návštěvníci do Mincovny, dali jsme dohromady Robertovy 2 skladby na kytaru za doprovodu teleskopického didgeridoo. Jedna klidnější, druhá tak divoká, že se o mě na chvíli pokoušela srdeční arytmie. Už se blížil konec, poslední skladba věnovaná Lukášovi a Evě a najdenou zázrak - Deši to zvládli za pět dvanáct a mířili si to zadem do Mincovny. Během pár minut počastovali polozmrzlé návštěvníky svými nádhernými skladbami na didgeridoo a barytonsaxofon, za kytarového doprovodu Roberta Rambouska. Návštěvníci i hráči pomalu zapoměli, že teplota osciluje kolem 7-8°C a během téměř půlhodinového vystoupení se zasnění pohupovali do rytmu nebo tulili ke svým drahým polovičkám. Celkem přes dvě hodiny v jeskyni, takže prozatimní časový rekord letošní koncertní pouti. Všem návštěvníkům i hráčům patří srdečné díky za výdrž a podporu této koněpruské akce. Než jsme zabalili, rozvezli se do okolí, netopýři už létali na hlavami a měsíc se pohupoval za mraky, přinášející očistný noční déšť.
Zdeněk Vilímek, 17.6.2011


DŮLEŽITÉ INFORMACE PŘED FESTIVALEMPoklidné vánoce v kruhu blízkých, zdraví a sílu do nového k-roku 2013 | Rekapitulace letošního 2.ročníku DIDGERIDOO V JESKYNI 2012 |
TOPlist